Kdo jsem Jak to začalo Můj příběh Hry

Dům je (skoro) hotovej

 

Čas tady na Divnoostrově neuvěřitelně letí. V trapu jsou další skoro čtyři měsíce. Takže je nejvyšší čas si zas poznamenat, co všechno klíčovýho se tady událo.

cmarani-15

Záda mám opět v cajku. Nicméně s mým tělem se začaly dít jiný dramatický změny.

Jako pravej divnoostrovanskej muž

Začalo to jedním chlupem na bradě. Ten jsem si vytrhl. Příští den na tom stejným místě byly dva. Vyškubl jsem je taky a začal se obávat, abych na tom stejným místě o den později nenašel něco horšího. Třeba bradavici!

Nebyla tam. Ale takovej ceňták od toho inkriminovanými místa vyrostly na dalších místech další chlupy.

43-chlupy-ilustrace-compressor

A tím se to definitivně potvrdilo.

Začaly mi růst vousy.

Cejtil jsem se zase o chlup víc dospělej. Vlastně o hodně moc chlupů. Teda vousů.

Trochu mi zkazila mou mužnou radost Koko, která na moji bradu ukázala a vyprskla: „Ó-ču bír!“ Logicky jsem to vyhodnotil tak, že obdivuje bující mužský vous. Oskar mne nicméně suše upozornil, že to znamená kozí bradka!

Nedaroval jsem jí to. Na staveništi jsem ji – jako omylem – polil vodou z pořádně velkýho vydlabanýho kokosovýho ořechu. Ona samozřejmě – jako typická holka – polila na oplátku mě. Slušelo jí to, i když byla mokrá. Já vypadal jak mokrej čokl. Tohle kritický hodnocení jsem si samozřejmě nechal jen ve svý hlavě.
44-politi-vodou-ilustrace-compressor

Vedle vousů mi taky dost narostly vlasy. A taky hlavně svaly! Prostě ta každodenní fyzická práce se na mým těle dost dobře odráží. A jsem na to hrdej!

Už rozumím skoro každýmu dvacátýmu slovu, co Hojové řeknou. Takže počítám, že jestli tu budu ještě chvíli, tak se jen otetuju, trochu víc se opálím, do vlasů hodím nějaký to péro a až se nadobro rozpadnou moje zápaďácký hadry, tak si už jen uvážu kolem pasu bederní roušku a bude ze mě skoro čistokrevnej Divnoostrovan jak poleno.

45-divnoostrovan-ilustrace

Samozřejmě to myslím jako fór!

Už to vypadá jako dům
Na našem domě pracujeme každej den. Od rozbřesku až těsně do pravidelnejch odpoledních vichřic a lijáků. A díky týhle usilovný práci stavba našeho startupovýho domu postupuje mílovými kroky.

Už máme hotovou kompletní dřevěnou konstrukci a dům je i celej zaizolovanej. Hojové díky tomu udali skoro všechny svoje zásoby nasušenýho dřeva připravený pro chladný večery a noci a na ostrově teď běhaj samý nahatý ovce. Ale to vlastně vůbec neva. Moc dřeva na topení stejně už potřebovat nebudou, když budou mít pasivní dům, a ovcím vlna doroste.

cmarani-12

Jinak, od tý doby, co má náš dům i střechu z pálených tašek, který jsme nanosili z lodi, už začíná vypadat fakt jako regulérní dům!

46-skoro-dum-ilustrace-compressor

Kdo tu krade?

Před pár dny jsme se chtěli pustit do osazování oken a dveří. Předtím jsme ale museli vyřešit jeden zapeklitej kriminální případ.

Kam se všechna ta okna poděla?

V lodi zbylo oken jen pár. Navíc ta horší sorta – jen se dvěma sklama. A my chtěli ty se třemi anebo rovnou se čtyřmi skly, protože mají mnohem lepší izolační vlastnosti. Náš předpoklad, že za záhadným zmizením několika desítek těchhle suprtrupr oken stojí místní opice, nebyl úplně přesnej, jak se ukázalo.

Okna byla v čudu a my zjistili, že navíc začínaj pomalu mizet i modřínový palubky, který jsme si šetřili na fasádu domu. Už jsme nemohli čekat. Tady šlo o čas. Začali jsme se obávat, abychom dokázali dům vůbec dokončit. Prostě aby se ty klíčový věci pro stavbu úplně nerozkradly. To bychom byli v pořádným průšvihu.

Chtělo to bystrej a rychlej detektivní tým. Bystrej mozek jsem obstaral já a rychlost zajistila Koko, která se umí po ostrově pohybovat jako šíp. Chtěli jsme tý záhadě prostě přijít na kloub.

Rozhodli jsme, že pro zdárný rozuzlení celýho případu musíme k vyšetřování přistupovat maximálně systematicky. A tak jsme se vydali přímo na místo činu – do ztroskotané lodě El Faro – s cílem pobýt tam celej den a sledovat terén. Jednak jsme se chtěli pokusit rekonstruovat, co se tam mohlo udát, případně vyhodnotit nějaký důkazy, a hlavně počkat si na případnýho pachatele anebo dokonce skupinu pachatelů.

cmarani-20

Ze začátku se nedělo nic. Do kajut občas zalítli barevní papoušci, ale jinak bylo vcelku mrtvo. Už jsme to chtěli s Koko zabalit a vrátit se zpátky do tábora a na staveniště, když se najednou mezi dveřma do kajuty s modřínovejma palubkama objevila jedna mega a jedna pidihlava.

Pidihlava ukázala na palubky a něco zašveholila. Megahlava mlčky popadla balík palubek, hodila si ho přes rameno jako nic a vyběhla ven.

S Koko jsme vyrazili za nimi. Plížili se pralesem a po pár desítkách minut nás tihle dva dovedli až ke svému doupěti.

Tajemná záhada se rozplétá

Byl to vlastně organizovanej zločin. Jeli v něm dva místní gangy. Jejich představitelé si zjevně dost potrpěli na luxusní technologický vymoženosti, o kterých si jiní obyvatelé na ostrově mohli nechat zdát. Co se jim líbilo, to prostě šlohli a vytunili si tím své příbytky.

Prvotní lupičskej nápad na promyšlenou čórku z lodi se zjevně zrodil v těch výrazně menších, ale za to mnohem ukecanějších hlavách.

Zkrátím to – prostě tenhle kriminální případ už navždy vejde do dějin Divnoostrova jako kauza PA-ŠI.

47-PaSi-ilustrace-compressor

Celý to vymysleli a zorganizovali obří papoušci z kmene Ara vyznačující se nejen velkou pamětí a důmyslnosti, ale hlavně schopností naučit se mluvit. A vykecali to šimpanzům. A protože ti už si umí spočítat dvě a dvě (a to jako fakt!), tak si spočítali, že nechat tolik zajímavých věcí na palubě by byla nesmírná škoda, když si je můžou postupně odnést s sebou do svých doupat v pralese. A tak tito šimpanzi nelenili a postarali se o tu špinavou fyzickou práci.

Postupně si tak do pralesa natahali:

  • patnáct oken
  • pořádnou kupu modřínových palubek
  • set pohodlných křesílek z kajuty kapitána
  • jídelní servis z lodní kuchyně
  • dalekohled a baterku s dynamem
  • toaletní stolek
  • záchodovou mísu s pěti rolemi toaletního papíru
  • kormidlo a spoustu dalších drobností

A pak že všichni šimpanzi a papoušci žijou a spí hlavně na stromech. Kecy!

48-obydli-ilustrace-compressor

Všechno bych pochopil. Jsou to inteligentní zvířata, potrpí si na pěkný věci a prostě neodolali takovýmu lákadlu v podobě tajemný neznámý lodi s tak rozmanitým a zajímavým obsahem. Jen fakt nechápu, jak je možný, že si vybírali jen ta okna s trojskly? Jak to mohli poznat, když na první pohled vypadaj úplně stejně?

cmarani-13

A najednou jsem uviděl šimpanze, jak si bere baterku a zasvítí na okno. A pak začne hýkat, skákat, pištět a zběsile na to sklo ťukat. Podívali jsme se mu s Koko přes rameno a uviděli to… Tři světýlka. No jasně! Každé sklo udělalo jeden odraz světla a oni si tak vybírali ty, kde těch světýlek bylo víc. Prostě se jim to líbilo.

49-simpanz-trojsklo-ilustrace-compressor

Šimpanzi ví prd o tepelně izolačních vlastnostech oken a takhle důmyslně si stejně vybrali ty nejlepší. Fakt nás to s Koko pobavilo!

Koko s šimpanzema hodila „řeč“. A skrz to různý poskakování a huhlání slíbila každýmu z nich telplou kukuřičnou placku, když si nechají říct a vrátí nám aspoň ta okna i palubky. Na to konto celá chlupatá banda popadla ukradený náklad a společně jsme se vydali na staveniště.

Tak takhle se, lidi, dělá tady na Divnoostrově BYZNYS…

Konečně jdeme na okna a dveře

Jen co jsme měli konečně po kupě všechen chybějící materiál, pustili jsme se do osazování oken. Už při přípravě projektu jsme s Oskarem hodně řešili, kam jaká přijdou, jak budou veliká a jestli se budou muset otvírat nebo ne.

cmarani-10

Moc se totiž neví o tom, že okna kromě světla přinášejí do domu ještě jednu dost užitečnou věc – sluneční paprsky, odborně teda solární zisky. Takže dům se tak vlastně přes okna vytápí. Když jsou okna hodně dobrá (a my naštěstí fakt dobrý máme – díkec, vy vopičáci chlupatý!) a jsou dobře osazená na správný místo, dům má najednou vlastně takový vychytaný solární ohřívadlo.

Samozřejmě se pak musí myslet i na to, že někdy se okna musej odstínit. To když slunce v určitou hodinu během dne fakt hodně paří. A na to jsme vymysleli velkej přesah střechy a venkovní žaluzie. Prostě nenechali jsme nic náhodě!

cmarani-3

Na osazování oken a správný založení do izolace dohlížel sám Oskar. Pokud by se to udělalo blbě, mohla by se pak kolem rámu dost srážet vlhkost a vznikat plísně.

Jedno rozmlácený okno Oskar na stavbě i rozřízl, aby mi ukázal, jak vypadá takovej rám uvnitř. Docela jsem žasl, jak je to tam neuvěřitelně složitý!

50-rez-oknem-ilustrace-compressor

Po zabudování oken a dveří se Hojové s vervou pustili do nabíjení modřínových palubek na fasádu. My s architektem jsme mezitím dělali verandu.

Nikdy jsem si nemyslel, že mě někdy bude tak moc bavit fyzická práce. Začínám rozumět tomu, že si lidi ty pasivní baráky stavěj. To, že člověku pod rukama vzniká něco tak ohromnýho, komplexního a vychytanýho, je vlastně děsný vzrůšo! No, musím říct, že na ten celkovej výsledek se těším čím dál víc.

Oskar je nějakej divnej

Potom, co jsme dokončili všechny velký stavební věci, náš čekalo testování domu.

S Oskarem jsme se domluvili, že se prostě to odpoledne nevrátíme do tábora, ale zůstaneme v domě a zkontrolujeme veškerý detaily, jestli jima neuniká teplo a jestli nejsou studený stěny. A taky jestli se někde – třeba v rohu nebo kolem oken – nesráží vlhkost.

Kdybychom byli někde v civilizaci, vyřešíme to prostě tím, že si zavoláme nějakýho odborníka, aby nám udělal test vzduchotěsnosti stavby. Prostě by sem přišel, nainstaloval třeba do dveří takovej speciální rám se vzduchotěsnou plachtou, kde je upevněnej ventilátor, a změřil nám průtok vzduchu domem při podtlaku a přetlaku. A zjistil tak, kolik vzduchu a kde uniká. Netěsnosti by se pak hravě objevily a opravily.

51-vzduchotesnost-ilustrace-compressor

Překvápko se ale nekonalo.

V lodi jsme jaksi nenašli žádnýho zapomenutýho člověka s větrákem. A ani žádnou techniku, se kterou bychom mohli to testování provést. Takže jediná šance byla pomoct si nějak jinak. Zkrátka trochu víc experimentálně.

Oskarovi se kolem poledne najednou udělalo blbě. On sice tvrdil, že mu je dobře, ale já nejsem blbej a vidím to. Vůbec nechápu, proč dospělí mají pořád pocit, že se musej přetvařovat. A že my, co jsme jen o pár let (ok… nebo desítek let) mladší, tak jsme pitomí a prd vidíme. No, Oskar, prostě krátce po obědě odplul společně se dvěma Hojema, kteří ho podpírali, zpátky do tábora si odpočinout.

52-architekt-ilustrace-compressor

Jdu na to s Koko

Potřeboval jsem parťáka na to testování. A protože se Koko už jednou osvědčila, šli jsme do toho spolu.

Setmělo se a pak přišlo tradiční peklo divnoostrovanských pozdních odpolední, večerů a nocí. Silný déšť a vítr. S Koko jsme bloumali domem a dotekem zkoumali, zda někde netáhne anebo zda někde nevychládají stěny. Všechno se zdálo ok.

A pak jsme se dostali do pokoje určeného pro sedánky místních mužů (s Oskarem jsme tomu říkali pracovně „chlapská trucovna“). Sedli jsme si, položili dlaně na zem a vyhrkli s Koko nastejno. Jen teda každej svojí řeči: „Ta podlaha je chladnější!

cmarani-4

No jo, zapomněli jsme sem do podlahy dát izolaci! To by mohl bejt pěknej průšvih. Hned zítra to budem muset opravit.

Seděli jsme s Koko vedle sebe. Díval jsem se na interiér domu a cítil se hrdej. Už teď to bylo fakt pěkný!

53-trucovna-ilustrace-compressor

Chvíli jsme si jen tak povídali. Pak byli zticha. A pak Koko usnula. Mně na rameni!

Vypadala u toho roztomile. Teda jako celkem roztomile. Nic extra… Přemýšlel jsem, že když teď spí, mohl bych jí něco udělat. Třeba ji na čelo něco vtipnýho napsat. Anebo ji ostříhat vlasy. Anebo jí vzít její nůž za opaskem, kterej zásadně nikomu nepůjčuje…

Prostě mohl jsem toho udělat děsně moc.

54-spici-koko-ilustrace-compressor

A já neudělal vůbec nic. Jen jsem na ni koukal.

A vzpomínal jsem na mámu, tátu, na ségry. Co asi dělaj. A přál si bejt s nima. A přitom trochu zůstat i teď tady s Koko. Byl jsem rád, že tady nejsem sám.

Najednou jsem venku uslyšel nějaký hlasy. Do dveří vběhli dva Hojové, zmoklí jak myši. A jen co mne uviděli, vykřikli: „Oskar je na tom špatně.“

55-dvere-ilustrace-compressor

Vystřelil jsem z domu jak blesk. A v tu ránu zapomněl, že jsem tam nechal spící Koko a že jsem jí chtěl něco provést.

Byla hrozná zima a padal ledovej déšť, ale já vůbec nic necítil. Běžel jsem do tábora, jak nejrychleji jsem uměl. Oskarovi se prý najednou přitížilo a chtěl se mnou mluvit. Co když… Tu myšlenku jsem rychle vypudil z hlavy.