Kdo jsem Jak to začalo Můj příběh Hry

cmarani-4

Tři, dva, jedna… stavíme!

 

Už je to víc jak pět měsíců od mýho posledního zápisu do deníku. Jasně že se toho událo dost, co by stálo za to si zapsat a nakreslit… Ale prostě nebyl čas. Nevěřili byste, jak je FAKT náročná příprava na stavbu takovýho baráku. Zvlášť když o tom vlastně nic nevíte. Začínám čím dál tím víc obdivovat lidi, co se rozhodnou něco postavit. Jsou fakt hustý!

Táta by měl ze mě určitě radost.

32-tata-ilustrace-compressor

Co se za těch pět měsíců událo? Děsně moc.

Šrotím se jak o život

Začalo to tím, že Oskar si nechal od několika Hojů přitáhnout z lodi snad celoplanetární vědeckou knihovnu. A chtěl po mně, abych ji celou prolezl a pročetl. Prý je to asi desetina knih, co vlastní a co si tehdy vezl na lodi ze svýho letního bytu na Floridě. Dobře, z tý necelý stovky knih, co si takhle nechal naskladnit do svý chatrče, jsem měl přečíst asi… tři knihy. Ale stejně! Chápete to?

V dnešní době, kdy je všechno na netu, máte to tam v jakýmkoli formátu, v lepším případě vám to předžvejká nějakej youtuber a hodí k tomu pro lepší atmošku do podkresu i hudbu, jsou ještě furt lidi, který mají TOLIK knih. A fakt jako hodně tlustejch. A ty lidi věděj, co v nich je.

To je prostě epický!

Oskar děsně chtěl, abych si – předtím než mě slavnostně vpustí na staveniště – prostudoval nějaký dějiny architektury, úvod do navrhování energeticky šetrných domů a základy stavební fyziky.

Jako fakt bych nečekal, že někdy budu o prázdninách dobrovolně ležet v takovýmhle čtivu. Zvlášť když je to skoro jen samej text, žádný komiksy ani vtipný obrázky. Prostě děs!

Fyzika mě ve škole naštěstí vždycky dost bavila a taky docela rychle pobírám veškerý souvislosti. Když si mě pak Oskar nenápadně testoval, co umím a co už chápu, nedopadl jsem vůbec špatně!

Takže přesně po čtyřech měsících, dvou týdnech a pěti dnech dost intenzivního samostudia Oskar konečně zašveholil: „Venco, dnes začneme s přípravou stavby.“

No, nebudu kecat. Těšil jsem se jak blázen.

33-vyskok-ilustrace-compressor

Stavební šou se konečně může rozjet naplno. Oujé!

Doma bych musel studovat takovejch pět let na nějaký technický univerzitě, abych měl alespoň teoretický základy ve stavařině a byl ze mě inženýr. Jenže tady na Divnoostrově žádná vejška není a člověk musí vyjít s tím, co má. A řekněme si na rovinu, i úplný stavitelský rychlokvašky jsou tu dost nedostatkový zboží. K mání jsem tu vlastně jen já.

I když… jeden snaživec tu vlastně ještě je.

Z holky prostě kluka neuděláš

cmarani-2

Koko se teď děsně zajímá o to, co s Oskarem chystáme. Na začátku mě teda dost štvala, jak furt dolejzala. Taky se přiznám, že mi bylo trochu blbý, že jsem z ní měl při našem prvním setkání poněkud v kalhotách. A že to asi věděla… Ale teď už je to v pohodě. Nějaká holka mě nerozhodí. A vůbec, ve vztahu k ní jsem těžce nad věcí.

Jinak je fajn. Celkem…

34-vendelinix_kdyby-koko-byla-kluk

Ladíme projekt domu

Pustili jsme se s Oskarem do detailního rozpracování projektu domu. Našeho SPOLEČNÝHO projektu. A taky jsme začali pečlivě plánovat stavební harmonogram. To abychom přesně věděli, kdy, co a jak budem dělat. Je totiž hrozně důležitý takovej plán mít, aby na sebe věci navazovaly, stavitel byl v obraze a nic zbytečně nevázlo. Asi týden jsme taky denně chodili do lodě, abychom zčekli, jaký materiály a technologie máme vůbec k dispozici a v jakým jsou stavu.

cmarani-7

V lodi se vezlo dost základních věcí, co architekt ke stavbě původního projektu v San Juanu potřeboval. Jenže část holt spláchlo moře a taky ne všechno bylo k dispozici v potřebným množství. Jo, a něco navíc dost záhadně zmizelo.

Oskar na to měl takovou svéráznou teorii o opicích čórkařkách.

35-opice-kradou-ilustrace-compressor

Architekt si už před delší dobou připravil seznam, kde počítal, jaký materiály všude použijeme tak, aby to dávalo smysl. Fakt měl můj obdiv, že se v tom orientuje – těch různejch matrošů byla v lodi úplná hromada.

36-materialy-ilustrace-compressor

Schůzka s Hojema

Jedno pozdní odpoledne, těsně před tradičním pořádným slejvákem kolem páté, jsme měli takovej sedánek s Hoji. A nebylo to jen tak. Na tuhle schůzku jsme se s architektem hodně připravovali. Byla to první velká schůzka s Hojema k plánování domu. Oskar mi zdůrazňoval, že jejich názor je pro nás důležitej, protože musí bejt spokojení.

Někdy mi přijde, že mi Oskar říká věci, který mi jsou úplně jasný. Tak jsem mu tenhle svůj pocit hezky vysypal. Jsme parťáci, tak upřímnost musí bejt.

cmarani-5

Spustil jsem vyčítavě: „Hele, Oskare, to mi jako fakt nemusíš cpát. Mně je naprosto jasný, že v našem zájmu přežití je, aby Hojové byli happy. Jasně že taky nechci bejt sežranej!“

Na to mi Oskar odvětil, že tohle s tím vůbec nesouvisí. Že to myslel tak, že prej architekt a stavitel si nemůžou prosazovat svoje představy, ale musej se vždycky pohybovat v mantinelech, který mu dají ti investoři (což jsou vlastně jako Hojové). Protože prostě navrhujou a staví dům pro konkrétní lidi. A úlohou nás, jakože odborníků (jo, já jsem odborník!), je prej jen usměrňovat a navrhovat ideální řešení v rámci toho zadání. Takže autorská svoboda jo, ale vždycky v rámci investorskýho hřiště. Prostě jako ve fotbale.

37-hriste-ilustrace-compressor

Už mi to bylo jasný. No, a s tímhle nastavením jsme na tu slezinu šli.

U ohně se nás sešlo šest. Oskar, já a Koko (pro upřesnění, mezi mnou a Koko teda byly nějaký výkresy). Naproti nám byl Lošun (něco jako hlavní náčelník), vedle Lošun-mo (něco jako hlavní náčelnice) a pak Jopušu-hoj (něco jako nejstarší šamanka).

38-u-ohne-ilustrace-compressor

Hojům se návrh domu líbil. Oskar jim vysvětlil, proč má takovej tvar, proč jsou ty místnosti tak rozmístěný a proč budou takový tlustý stěny, proč tam budou okna a tak vůbec…

Já už jsem tohle všechno samozřejmě znal. Takže jsem si mezitím trochu pokecal s Koko. Už totiž umím pár slov hojsky. A zbytek samozřejmě vyřešila naše oblíbená „obrázkořeč“.

Trochu jsme se s Hoji zasekli u místností. Chtěli větší prostory na sklady. Prý je nutně potřebujou pro uchovávání těch jejich divnoostrovanskejch vokurek, melounů, rajčat, nasolenejch ovcí… případně nějakýho nasolenýho bělocha. To poslední neřekli, ale úplně jsem cejtil, jak to viselo ve vzduchu.

Dost se jim zamlouvaly nový technologie – jako třeba vymakaný okna se třemi skly a to, že izolaci budou mít už zabudovanou na baráku a odpadnou jim tak jejich každodenní rituály kožešinových zábalů.

cmarani-3

Po delší diskusi jsme se nakonec dohodli.

  • Skladové místnosti rozšíříme.
  • Dům bude ze dřeva.
  • Základy budou z kamenů.
  • Jako izolaci použijeme minerální vlnu, co je v lodi. A co bude chybět, doplníme ovčí vlnou z místních divnoovcí.

39-pudorys-ilustrace-maly

Lošun, Lošun-mo i Jopušu-hoj se tetelili blahem.

Průtrž mračen ukončila naši investorskou schůzku, a tak jsme se šli schovat do relativního tepla mýho stanu. S Oskarem jsme byli spokojení. Klaplo to!

A začínáme fakt stavět

Hned další den jsme začali se samotnou stavbou. Z lodi jsme přinesli, co se dalo. Dost vyschlého dřeva měli navíc sami Hojové. Spadlé stromy si totiž prozřetelně schovávali v jeskyních. Na topení.

Dřevo tahali a upravovali muži. Ovce po kopcích naháněly a stříhaly ženy. Důchodci vařili a hlídali děti. Koko zvládala všechno. Je prostě dobrá!

cmarani-19

Terén už byl připravený několik měsíců. Jako první jsme položili kamenné základy. A pak jsme několik týdnů chystali matroš na dřevěnou konstrukci (odborně se tomu říká systém two-by-four – to je slovo!). Ze dřeva jsme pak stavěli stěny domu a mezery mezi nima vycpávali minerální a ovčí vlnou.

40-stavba-ilustrace-compressor

Na vnitřní příčky jsme potřebovali nějakej materiál, kterej bude uvnitř domu akumulovat teplo. Tohle by dřevo nedalo. Ale cihly jo. Takže vnitřní příčky jsme udělali cihlový.

A pak? Pak přišel dost zásadní zlom… A hlavní roli v tom hrály moje zmožený záda. Ruplo v nich.

41-zada-ilustrace-compressor

Nebyl jsem schopnej udělat pořádně ani krok. Peklo… Ale přineslo mi to pár výhod.

  • Za prvý – už vím, že houser fakt není záležitost jen staroušů.
  • Za druhý – konečně jsem se dostal k dopsání deníku.
  • Za třetí – můžu se chvíli flákat.
  • A za čtvrtý – záda mi chodí masírovat Koko.

Už to sice není tak hrozný, ale já radši dělám, že ještě celkem jo. Nerad bych se přepínal. A ty masáže jsou přesně to, co potřebuju. Dost mi svědčí. Navíc se ukázalo, že Koko je celkem taková empatická, pač má pro tu moji megabolest děsný pochopení.

42-masaz-ilustrace-compressor

Pořád nic…

Ještě něco hodně důležitýho musím napsat. Dokud se mi nestala ta blbá příhoda se zádama, chodil jsem každý ráno na pláž. Dívat se na obzor. Jestli náhodou nepopluje někde v dáli nějaká loď. Mám tam i připravený věci na rychlý zapálení ohně a vysílání kouřovejch signálů.

Nikdy jsem nic neviděl.

Pořád se ale nevzdávám naděje na návrat domů.

cmarani-21

Hodně se mi tady zdají sny. O našich, o ségrách, o kámoších ze školy a fotbalu. Jo, stejská se mi… hrozně!